Založit webové stránky nebo eShop

 kde jsme byli a co jsme zažili v roce 2009

17. října
Po debaklu na klubových zkouškách jsme vyrazili zopáknout si barvářské zkoušky - zvolili jsme "obyčejné" omsové pořádané OMS Jičín v Libošovicích - a dobře jsme udělali.
Počasí stálo za houby, celý týden pršelo a sněžilo, pršelo i večer, kdy se kapaly barvy, takže jsem odjížděla (díky, Franto) nejen nabalená jak pupma, ale taky trošku vyděšená - s barvou jsme nikdy neměli problém, pravda, ale v téhle slotě. Mrholilo. V libošovické hospodě jsme se rozehřáli, seznámili s ostatními účastníky - byli tu dva špringři, jeden velký munsterland, jeden gordonsetr, dva fousci, jeden border, jeden jagdteriér a dva dandie dinmont teriéři. Pak jsme odjeli do lesa - krásného, jehličnatého, s borůvčím a skalami na nástup a rozlosování. Vytáhla jsem si los číslo jedna - samozřejmě.
Naše skupina odešla s pány rozhodčími Křížem a Dobrozemským na malé disciplíny, což mě potěšilo, začít slíděním je pro nás dobré, Benji de potřebuje proběhnout, byl natěšený po dlouhé cestě a nástupu a vší té parádě. Slídil krásně, pravidelně člunkoval a držel se v předepsané vzdálenosti, ani moc pískat jsem nemusela, směrovala jsem ho cca dvakrát, jinak pracoval sám a krásně. Za 4 - a jako jediní. Na této disciplíně, respektive na naháňce, kterou mají malá plemena místo našeho slídění, bohužel vypadl borderteriér, kterému se do terénu nějak nechtělo. Následovalo odložení, zbaběle jsem Benjiho uvázala, ale zbytečně - celou dobu se ani nehnul, a to ležel v mokru:-). Díky úvazu za 3. Za 3 byla i chůze na řemeni, pacholek se na jednom místě začuchal, jinak šel pěkně.
No a pak jsme si dali pauzu (a já grog) a vyrazili na barvu. Tam si nás převzali pánové Bílek a Plechatý - a já si zas vylosovala, že půjdem první. Bohužel byl Benji natěšený na další slídění a navíc nemáme moc šancí cvičit se střelcem, takže jsme předvedli spíš cirkusové číslo - odložený pes mě nedošel, ale doběhl tryskem, při pomalé chůzi na něm svaly hrály jak na dostihovém koni, jen jen vyrazit - a po výstřelu se jednak posadil, druhak mi,když jsem se opět objevila, vyběhl v ústrety, zjevně rád, že mě tam ten pán (děkuji střelci, panu Láskovi) v tom křoví nezamordoval. Díky bohu za 1, do leče naštěstí ps neodběhl...No a barva - tak hrozně jsme ještě nikdy nešli. Ani na nástřelu nebyla barva vidět, déšť byl důkladný - a tak jsem opravdu musela důvěřovat psovi. Benji šel hezky, opřený v řemenu - jen když jsem šplhala na jakousi skálu, došlo mi, že je něco špatně a že po stopě asi jdeme, ale po barvě těžko. No ano -  zatroubený signál - vracíme se a já se opocuju, nevím, kde jsem a kam máme jít. Naštěstí to ví Benji - pokukuje tedy chvíli po rozhodčích, neví, proč za námi někdo jde, ale pak vyráží a s jistotou mě dovádí k srnčímu. Uf. Odblekotám, co mám, převezmu úlomek a jsem hrdá na Benjiho, že to zvládl. Díky jednomu omylu za 3. Zkoušky máme za sebou - a prošli jsme. Pak ještě dlouho čekáme, až dojdou i ostatní - tyhle zkoušky opravdu nejsou žádné dávačky, dráhy jsou dlouhé a terén členitý. Takže si dáme klobásku, vrchní rozhodčí, pan Dostál nás pozve na slivovici - a ze mě konečně padá dnešní nervozita.
No a pak už je vyhlášení - jsme ve třetí ceně, body ale máme na druhou - a nezkazit šoulačku, tak jsme i v první. Máme samozřejmě i loveckou upotřebitelnost. Zkoušky z 11 psů dokončilo 8 plus 2 získali upotřebitelnost (fena fouska, co měla 0 z odložení, protože překousala vodítko a přišla za vůdcem a pes ASS, co díky jedničce z barvy měl málo bodů), na I. cenu nedosáhl nikdo. Zkoušky měly skvělou atmosféru, účastníci měli upřímnou radost i ze druhých a třetích cen, fandili si navzájem, rozhodčí byli přísní, ale fajn - a ještě navíc rostly houby! Jen to počasí nic  moc, ale i to mohlo být mnohem horší.
Prostě na Jičínsku nám bylo dobře, děkujeme organizátorům za super zkoušky, Mirkovi Horáčkovi a Josefu Smržovi za pomoc s výcvikem -  a hlavně Lence Polákové, která nám celý den obětavě dělala koronu a pak nás na mé citové vydírání (fakt mi bylo zima a blbě) dovezla až do Prahy - Lenko, moc díky. No a největší dík patří samozřejmě Benjimu - chlapečku, jsi ten nej pes, kdybych Ti to nekazila, ještě bys jim to všem ukázal! Cvičíme dál, ambice a chuť do práce nám nechybí:-).
 
 
 
září 2009
Třetí zářijový víkend jsme strávili na Křivoklátsku, na druhém ročníku Dogtrekku krajem Oty Pavla.
článek najdete ZDE
Měl to být náš první long, nervy jsem měla jak před maturitou, vědoma si toho, že přes léto jsme se flákali, respektive cvičili a ne chodil - a měla jsem pravdu...No ale to předbíhám. Z Prahy do kempu Višňová nás vezli naši milí a nejmilejší Žufrici, takže jsmě měli luxusní cestu. Na místě nás čekala útulná chatička, Cedrik s Terkou a spousta starých známých. Kemp byl oproti loňsku přívětivý, s fajn hospodou, kam směli psi. V devět začla meeting - tentokrát ve znamení pravěku - dostavilo se několik nefalšovaných neandertálců či kromaňonců, těžko říct, nemluvili, dělali jen HU HU, chrastili kostěnými náhrdelníky a mávali oštěpy a sekyromlaty - prostě Lovci mamutů jak vyšití. Ti z nich, kteří jakžtakž artikulovali, nám sdělili pár jobovek typu kontroly jsou úplně jinde - a zatímco zábava pokračovala, my zbaběle zalehli.
No a ráno už jen veterinární kontrola - a po osmé jsme mezi prvními startovali. Zakufrovali jsme hned na začátku, kdy jsme netrefili stezku kolem hospody a šli podél vody a pak se sápali strání nahoru. Dvoudenní batoh byl sakra těžkej. No a pak následovala silnice do Roztok, kopeček na Křivoklát, krásná vyhlídka na totéž - a vzhůru do lesa, do dubiny Brdatka, kde by jistě byly nádherné výhledy na protilehlé krpály, nebýt taková mlha. I tak tam ale bylo nádherně. Z lesů jsme slezli dolů, k přehradě Klíčava a první kontrole, na cca 12tém km. Přehrada byla nádherná, svítilo slunce, konečně jsme se zahřáli. A ještě víc jsme se zapotili vzápětí, od přehrady se dlouho a drsně stoupalo podél Lánské obory do kopce - ještě že na vrcholu bylo jezírko, kde se Benji schladil - a taky pěkně sprasil, o zápachu nemluvě. Znovu jsme zašli do lesa, který nás přivedl před Bratronice, kde jsme dle doporučení navštívili hospodu v sokolovně. Měli moc dobrou polívku a ani neprotestovali proti výčepu plnému psů, o dvorku, kde přes psy nešlo projít (a všechno to štěkalo a vylo) ani nemluvě. Vyrazili jsme asi po 10 minutách, nechtěla jsem se rozsedět, nebyli jsme ani na 20tém km. Čekala nás nudná asfaltka k lesu a rozcestí na Chýňavě, za lesem flekatá mini prasátka, dlouhá cesta po louce k další kontrole (kde jsme na chvíli upadli a snědli všechny tři tatranky, co jsme sebou měli).
Pak nás čekal sešup z kopce směr Nižbor, v Nižboru na 32km opět hospůdka, tentokrát jen s malinovkou (a rumem, pravda...). Bylo pět, slunce bylo nízko, na kontrolu číslo tři to mělo být osm km a tak jsme nasadili tempo a kolem nižborksého zámku jsme znovu pádili do lesa. Itinerář ovšem ne úplně ladil s realitou. Pádila jsem lesem, km přibývaly - pod Čerchovem, Jalovina, a bůhví co ještě, ale ke kontrole daleko. Převlíkla jsem se do dlouhých kalhot a teplé mikiny, vyndala čelovku a šeřícím se lesem si to metelila dál. Tedy metelila - díky blbým botám a ještě blbějším kotníkům jsem viděla hvězdičky při každém kroku, jen do kopce to šlo, dolů to byla muka. Pak už byla tma úplná, já přešla odbočku a zašla si cca kilák lesem, nakonec se vrátila, správně slezla do údolí a znovu šplhala do kopce, byl dlouhý cca tři km, asfaltový a vypadal, že neskončí...Dohnalo a předehnalo mě pár dalších zarputilců, ale většinu cesty nočním kopcem jsem šla sama. Benji byl v pohodě, hezky táhnul, šlapal jak hodinky -ale já byla na dně, krom nohou mě totálně zradila psychika, tiše jsem pobrekávala a šla a šla -až se před námi vážně objevila třetí kontrola s Karlem, pivem, čajem a polívkou - a já nemohla dál. Na pravý kotník jsem skoro nedošlápla, ale hlavně jsem fakt nemohla psychicky, což bylo něco s čím jsem vůbec nepočítala...Pro příště už budu. Náš první long skončil na 44. km, nechala jsem se odvést do kempu, unavená a naštvaná sama na sebe. V kempu v hospodě už podobných nešťatsníků sedělo víc, včetně kamarádky Radky, které ruplo koleno. Ještě jsem poseděla, stihla příchod prvního longaře (po 13ti hodinách) a pak s blbou náladou zalezla spát.
Ráno jsme sledovali start midařů, pak jsme si zahráli na turisty a s Radkou, Žanetou a malým Dannym zajeli na Křivoklát a na oběd k Rozvědčíkovi, z tratě chodili děsivé zprávy o náročnosti a nesedící kilometráži.... No ale naši kamarádi vše zvládli a odpoledne dorazili Žufrici, unavení, ale živí a zdraví. Vykoupali jsme psiska, zasedli na pivko a sledovali další a další longaře i midaře, vracející se z trati, hodně mě mrzelo, že nejsem mezi nimi, taky jsem se trošku bála o Cedriky tam někde na trati, stmívalo se a oni nikde. Nakonec samozřejmě hrdinně dorazili i oni, byla jsem na ně hrdá jak na vlastní. Povečeřeli jsme, poslechla jsem si dojmy z trati a šlo se spát.
V pondělí jsme se flákali už úplně - po snídani, psí koupačce (Benji se natřásal hned před dvěma háravkama, jedniou hezčí než druhou - takovej mix kokra a beaucerona by nebyl marnej) a válení se na place nás čekalo už jen vyhlášení. Dostali jsme diplom za účast a půllitřík, užili si super atmosféru (mezi tyhle lidi patřím strašně ráda, i když jsem lemra) a domů (po napínavém startování Žufrik auta) odjížděla s tím, že přes zimu natrénuju a příště zas zkusím long - ono je to totiž opravdu o něčem jiném než mid, a ai ti lidé jsou  jiní, víc svý..a prostě - příště už to snad dopadne líp. Pes na to má už teď, já se sebou do jara něco udělám, slibuju...
 
červenec 2009
Letošní červenec trávíme pokud možno mimo Prahu.
První týden jsme ztrávili na výcviku s Horys Lovem, v Brodě nad Dyjí, chtělo by se napsat v romantickém prostředí Novomlýnských nádrží, kdyby...kdyby celou tu krásu doslova nepos...li rybáři, co neoprávněně jezdí s auty až k vodě a tam táboří - lesík, kam jsme na jaře chodili na barvu, byl samý podpapírák, vstup k vodě v podstatě nebyl neb se všude roztahovali rybáři, jimž se nechtělo platit za kempy, všude se krom exkrementů válely zbytky ryb a odpadky. No, jezdili jsme nakonec cvičit na vážně pěkné a zazvěřené pole a větrolamy, na vodu se taky dalo jít, ale dál a na hlubokou. ale výcvik i vše kolem bylo fajn, staří známí, noví známí - i zahraniční, fouskaři z Belgie, Benji udělal velký pokrok s aportem, začínám věřit tomu, že za rok dáme i PZ nebo LZ. Taky jsme si se Zuzkou Nýčovou a její kámoškou Lucií udělaly úžasný výlet na Pálavu, na kterou už pár let z Brodu koukám, ale nikdy jsem tam nebyla - a bylo to ještě hezčí, než jsem si představovala. No a když přidám krásné počasí, večerní táboráky s buřty a návštěvu sklípku, bezva jídlo v Dunajovicích i Pasohlávkách a Mirka, co nezkazí žádnou legraci (o Romaně už vůbec nemluvě) - tak už je jasné, že tenhle týden byl nejlepší možný relax a dovolená...
 
No a pak (po týdnu v kanclu a bytě) jsme se přesunuli na naši rodinnou chatu u Jílového u Prahy. Byli jsme tu nejdřív s rodiči a Teddym, pak týden sami a teď opět s Teddíkem. Denně chodíme na vydatné procházky, je tu spousta luk s bažanty a zajíci, takže Benji má příležitost denně se dostat do zvěře (na srnčí už díky tomu konečně skoro nereaguje), poblíž je řeka a trošku dál rybníky, takže cvičíme i vodu - no a taky nám sem jezdí kámoši. Na dva dny tu byla Alča s páleným kokrem Kimem, vytáhli jsme je na cour po polích (Kim se nás držel, Benji lítal jak flekatý blesk, ten pes je neúnavný - ale zase, není nikdy z dohledu déle jak minutu dvě...), byli jsme i u řeky, kde se Benji projevil jako primadona - jak nemá hezky pozuvolný vstup do vody, váhá - a váhá dlouho, takže o aport jsme nepřišli jen díky Kimovi, který ho neohroženě navzdory velkému proudu a hustému rákosu donesl. No jo, on má všechny ty zkoušky a Memoriál (ale mám obavu, že Benji se svého postoje "já jsem gentleman a estét, najdi mi plážičku nebo alespoň schůdky, prosím pěkně, jinak ti do té - mimochodem fakt špinavé - vody vážně nepolezu" nevzdá ani přes všechny zkoušky na světě....Další den jsme s Kimem vyrazili do lesa, zapózovat na kameny a zaplavat si pro změnu v rybníce. Opět - Benji spořádaně plaval pro aportky, na rozdíl od Kima nejevil zájem o kachny ani o "blééé" rákos.On je prostě...jinej:-). V baráku oba kluci překvapili, Kim je sice kapku uvrčenej machýrek, ale k ničemu horšímu než zavrčení při sporu, kdo z hochů poběží ze dveří jako první, nedošlo. Jen asi žravý Kimeček nepochopil, proč Benji nejí...
 
No a taky jsme se pokusili o výlet s Jitkou, Jindrou, Majkym, Bojarem, Ivetou a Beou. Našla jsem pohodově vyhlížející trasu ze DSázavy přes Český Šternberk opět do Sázavy - takže jsme se rozhodli vyzkoušet výletování s kočárem. A výsledek? Nikdy více! Pan JIndra se bude muset naučit sedět a tím pádem nosit se v krosničce, s kočárem se na normální výlet prostě jít nedá. Nejdřív jsme kočár a řvoucí dítě (holt byl chvílema hlavou dolů a chvílema dost na boku..) táhly do kopce a z kopce, přes kořeny a kameny, kus nad tratí, děs běs. Následovala krátká celkem idylky podél řeky, psi se vykoupali, Bea tedy málem utopila, protože jí tam ti blbci shodili a ona nemohla vylézt zpátky na molo, Majky štěkal a štěkal, málem jsme měli dalšího skorokokra - a další kus cesty, po úzké pěšině podél řeky, po kamenech a kopřivama (chodec by krásně a rychle přešel, kočár nezvládl) nás oddělal úplně. Ona by to byla romantika - skály, vesele se koupající vodáci, atd atd - ale s kočárem to byla málem (sebe)vražda.Došli jsme na nejbližší nádražíčko a vlakem - naštěstí jel skoro hned a nikdo si nevšiml, že psi nemají koše - jsme se (po 7 km, achjo) vrátili do Sázavy, kde nám náladu vylepšila super točená zmrzka...No, ještě že Jitka nešla už na jaře ty trekky, že...
 
No a taky jsme se stavovali v Pikovicích za boxery, co tam výcvikovali, tedy samozřejmě za Cedrikem. Stihli jsme je jen na chvilku, ale zase jsem poznala i Cedrikovo rodinu, pana a paní Merhautovi (a zjistila, jak jsou si všichni tatínci podobní). I tak jsme se ale fajn vykoupali v řece a Benji na louce v Piko prohnal spousty bažantů a koroptví...
 
A to je teprve půlka léta:-)
 
 
 
 
13.7.2009
Celý minulý týden jsme strávili na Moravě s Horyslováckou bezva partou, potkali jsme staré známé, poznali nové, leccos se naučili (např jsme udělali obr pokrok s aportem, Benji už bere pohozený kožešinový dummy, s tímtéž dělá i ztracenou a kratší vlečky, párkrát vzal ze země už i zvě, byli jsme na super minitrekku na Pálavě (dokonalé, kopce jak z Vinetoua), pili dobré víno...prostě dovolená jak má být, se stejně postiženými lidmi a spoustu krásných a šikovných psů...
 
11.5.2009
V květnu vyrazili jsme na další trekking, na Jednookého vlka na Vysočinu.V pátek jsme si s kamarády longaři  a pak sami dali rozcvičku, asi 15 km s koupáním, pomalu a v klidu (s těmi longaři jsme totiž jen vystartovali, dál šli po svých) a jelikož vše bylo v pohodě, v sobotu jsme odstartovali mida, tedy na 40 km.Tak dobře se mi ještě nešlo, krajina nádherná, kopce ne moc vysoké, ale zas ne placka, cesty lesem a měkké, dostatek vody na pití i psí plavání-prostě dokonalé.Šlo se nám tak dobře, že jsme se konečně dostali pod čas 10 hodin/40 km, jsme asi na 9 a 20 minutách:-).Děkujeme organizátorům a našemu support B+B teamu a gratulujeme holkám, Andy a Terce k úspěšnému ujití 93 km!!!
image 
 
16.3.2009
V neděli jsme opět vyrazili na výlet, tentokrát "jen" s Žufrikteamem. Pokračovali jsme z Loděnice ku Praze, přes Solvayovy lomy, Bubovice, Karlštejn, Karlík a Vonoklasy jsme došli skoro až do Radotína.Bylo už jarně teplo, jen bahna stále dost a navíc neustále mrholilo až pršelo. I tak jsme si to moc užili, dokonce jsem si vyzkoušela, jaké to je,když se necháte do kopce vyvést velkým a silným psem, takovým,jako je Busty (chudák,musel bejt úplně tuhej, tahat tak těžkou tetu).Celkem jsme v rekordním čase cca 7 hodin ulezli 23 km...
 
image 
 
 
9.3.2009
V sobotu jsme byli na hrozně fajn výletě s Žufrikteamem a Cedrikovejma -22 km z Družce do Loděnice, podél potoka Kačáku, romantikou trampských osad a skal...Časem chceme Prahu obejít celou, snad se podaří
image
 
2.3.2009
Jarní rozhýbání Posázavím - tak se jmenovala super akce, kterou si pro nás připravil team z Oty Pavla, Dáša a Petr. Spolu s Terkou a Cedrikem jsme se vydali do nám známých posázavských lesů, abychom tam nachodili cca 36 km - na sucho hračka, v rozmoklém sněhu a bahně už méně, ale došli jsme a moc se nám to líbilo. Šli jsme přes známá a milovaná místa jako Vlčí rokle a Zbořený Kostelec, poznali nová jako Ledec...a hlavně poznali nové lidi a psiska, co známe z diskuzí. Pokoj s námi sdílela Kristýna s polobulicí Arankou, co je virtuálně známe od Jitky, taky Alena, na trati a v zázemí restaurace v Barochově jsme potkali staré známé (od vidění i opravdu) - Martinu s kokří smečkou, Elinu, Supa,Otu a samíky, Součkovic osadu havranů, Poníky, Lenku Bahulíkovou, Gwen a další a další. Sice mě ještě dnes bolí nohy, při vzpomínce na sníh se mi dělá zle (i když, Terčina čokoláda mi zachránila život a došla jsem) - ale stálo to za to. IDogtrekking je teda ale vážně extrémní sport...Jen bych teď prosila ten víkend, ano???
 
 image 
15.2.2009
Víkend byl tentokrát pestrý a zcela ve psí režii. V sobotu jsme i s Teddym vyrazili do Hostivaře, na procházku s výmary. Krom našeho kamaráda Bruna, jeho kámoše Brunella a prcka Allegra šla ještě smečka z Pankráckého vršíčku (spousta šedivců plus malý maďar).Na toulkách kolem přehrady jsme navíc potkali i Hříbky, respektive Astora se Sárou - která je stejně rozběhaná jako Benji, asi že jsou oba ti Angličani, oproti výmarům stihli celý park oběhnout tak desetkrát. Oba kokří kluci celkem fajn poslouchali, takže si společnou akci asi někdy zopáknem.
No a dnes jsme sami s Benjim (v rámci oddechu od malého velkého teroristy) vyrazili za Prahu, spolu s Kristýnou a Indiánem jsme dojeli do Řevnic, kde na nás čekali Huggy s Kamilou a Arwen a nově i mimčo Ashley s Monikou. Vyrazili jsme opět na Skalku, kde jsme byli nedávno, moc se nám tam líbilo a navíc jsem shledala cestu dostatečně bezpečnou na vypuštění Benjiho. Ten si hned nad Řevnicemi prohnal zajíčka (a hezky hlásil), pak už se ale choval civilizovaně a držel se nás. Huggy se občas snažil být stejnej šikulka, dokonce si taky prohnal zajíčka, jinak se ale choval mravně a chtěl sežrat jen jednoho cizího obrpsa, který si s ním nechtěl hrát. Indiánek kupodivu běhal, byť jen po cestičkách. Arwenka byla pro jistotu na vodítku - a Ashley statečně cupitala a běhala - a když nemohla, nesla se v batohu. Je to moc roztomilej a dost odolnej prcek. V půli cesty nás čekalo občerstvení v kiosku na Skalce, kde jsme kapku promrzli, a pak už návrat do Řevnic. Ušli jsme asi 12 km (a Benji nalítal tak třicet), psiska si cestou zabruslili na jezírku, slezli kdejakou skálu, krásně se motali pod nohama...prostě klasická psí procházka, jaké už nám docela chyběly. Už se těšíme na jaro, až nebude taková zima a vyrazíme dál a třeba i někam k vodě, aby se naši vodomilové vyplavali. Ale dnes to taky bylo fajn, takový zasněžený les, rozjařená psiska a klobása na Skalce, to je sen...
 
 
 
 
 
 
 
1.1.2009
Výlet s Žufrikteamem a Cedrikem přes Vlčí rokli na Gryblu


TOPlist