Založit webové stránky nebo eShop
O nás aneb Můj život s kokry a jedním jezevčíkem
 
 
Rozhodla (byla jsem popostrčena) jsem se vystoupit z anonymity a napsat pár slov o sobě. Jsem Pražák se silnou vazbou na Posázaví, kde znám každý kámen a strom, ještě silnější vazbu mám na divadlo - v jednom, Švandově, dělám a kolem dalších se motám, na angličtinu (tak trochu překládám, zase hlavně pro divadlo), mám ráda dobrou literaturu (obzvlášť anglickou a anglicky) a dobré červené víno k ní - ale mou největší závislostí jsou psi.
 
Moje první, vyprošená psí láska se jmenovala Ambra.Byla to zlatá kokra bez PP, krásná, temperamentní a svéhlavá. Mně bylo třináct, spolu s Ambrou jsem prožila střední i vysokou (FFUK) školu, kdy jsem měla dost volného času a s kokrou na šňůře (Ambra byla nezvládnutý lovec, pouštěla jsem jen na známých polích) jsem prochodila půlku Středních Čech. Ambra mi navždy usnula v náručí v dubnu 2005, bolest byla velká a mezera po mém boku ještě větší.
 
Zaplnil ji Art. Artuš King z Chlumeckého zátiší byl už kokr s PP, modrý bělouš. Spolu jsme objevili, jak úžasný pejskařský svět je, díky němu jsem poznala nové přátele, nové možnosti, začli jsme s agility, loveckým výcvikem, který mě uchvátil, pokračovali jsme v dlouhých výletech.Tenhle sen trval jen dva roky a skončil tragicky.Art zemřel a já zůstala strašně sama.
 
A tak přišel Benji a já zas naskočila do kolotoče akcí, tréninků, výletů s přáteli i ve dvou...
Ke kokrům jsem přišla náhodou, táta prostě přinesl domů Ambru, a už jsem jim propadla natolik, že bych jiné plemeno nechtěla (leda jako doplněk kokří smečky).
 
V současné domě krom Number One, tedy pana Benjiho, mám po ruce aneb skoro každý víkend na chatě a často na návštěvě ještě zlatého Teddyho - XL Teddy Marcato Line (patří mé mamince). 
 
Samozřejmě už vím, že kynologie až taková sranda ani idyla není, že ne všem jde o psy - ale tolik přátel, kolik jsem díky psům poznala, mi za to stojí.A nejvíc za to stojí rozevláté kokří uši a udýchaně šťastný výraz po dlouhém běhu na poli nebo lesem. Být na cestě s kokrem po boku, to je moje představa ráje...
 
No a od května 2011 s námi žije i první nekokr. Trpasličí drsnosrstý jezevčík Viggo nás nepřestává udivovat nezdolným tempermantem a paličatostí. Začli jsme solečně cvičit a poznávat se, tohle plemeno je opravdu jiné, než kokři -  Viggo je taková naše malá, věčně dobře naladěná opička. Má už za sebou první zkoušky a první sezonu naháněk, ale hlavně nás permanentně rozesmává  a baví.
 
TOPlist